Vančura v intermediálním průsečíku literatury, filmu a hudby
Film Marijka nevěrnice z roku 1934 (dále jen Marijka) je v mnoha ohledech výjimečným uměleckým počinem. Dokazuje to mimo jiné cena za DVD v kategorii Nejlepší znovuobjevený film na mezinárodním festivalu Cinema ritrovato v italské Bologni v roce 2010. Tato cena se uděluje filmům, které byly ve své době něčím výjimečné, a tato výjimečnost trvá i v současnosti (Štráfeldová 2010). V dobové české filmové produkci Marijka téměř nemá obdoby, což se odráží i v její rozporuplné recepci. V záplavě prvorepublikového filmového kýče neuspěla ani u diváků, ani u filmové kritiky. V kontextu současného filmového umění je vnímána jako nezávislý film. Ivan Klimeš (2003, s. 161) onu nezávislost spatřuje v oblasti stylu, produkčních podmínek a politické orientace. V uměnovědné perspektivě představuje tento film aktivity umělců kolem Vladislava Vančury v přímém přesahování k jiným druhům umění, a to nejen k filmu (scénář, filmové libreto, režie), ale také k výtvarnému (filmový obraz) a hudebnímu umění (filmová hudba). Marijku tak můžeme považovat za mimořádný intermediální projekt, v němž se díky jeho tvůrcům spontánně propojilo několik druhů umění, aby vytvořilo umělecky působivou a vizuálně autentickou výpověď o životě na Podkarpatské Rusi.
More...