Na ztracené vartě české disciplíny mezinárodních vztahů
The Lost Watch of the Czech Discipline of International Relations

Summary/Abstract: Snaha utvářet svébytný český obor mezinárodních vztahů, chápaný nejen jako prostý souhrn materiálních skutečností, ale i společenství distinktivních sdílených idejí a praxe (community of practice) (WENGER 1998) v duchu metodologického nacionalismu (WIMMER – GLICK SCHILLER 2002) a v podmínkách semiperiferie systému globalizované produkce vědění (SRV. RŮŽIČKA 2016; DRULÁK 2009), byla od počátku prohranou bitvou.1 Byla i snahou normativně kontroverzní. Nesejde na tom, zda bylo cílem vytvořit ostrovní Utopii, jež by byla emancipována na globálních strukturálních silách – ve skutečnosti však šlo o marnění potenciálu rozvíjet (univerzální) kritické poznání v planém snění, nebo zda bylo záměrem nechat vzniknout formaci vědění, jež bude podřízena konkrétnímu politickému účelu. Přijetí tohoto základního východiska posiluje možnosti skutečně relevantního, svobodného a otevřeného výzkumu, který se vztahuje k veřejnému, ne národnímu nebo vládnímu zájmu, a který neslouží ani státní moci, ani není obrácen v sofismata „pronárodních odborníků“ coby aspirujících organických intelektuálů současného populismu. Může zároveň přispět k vytyčování prostoru promýšlení budoucnosti Mezinárodních vztahů (dále MV), jež dnes vstupují – jako již několikrát v minulosti – do nové epochy.

• Details
• Contents