Non plus ultra nemravnosti, zlotřilosti a bláznovství – metaliteracki dyskurs Ladislava Klímy a twórczość trywialna
Non plus ultra of immorality, wickedness and folly – Ladislav Klíma's metaliterary discourse and trivial creativity

Summary/Abstract: Ladislav Klíma nevytvářel soustavné teorie týkající se funkce a poetiky populární literatury. Zabýval se petrifikovanými schématy a nevěnoval pozornost jejich literární provenienci, ani jejich místo ve stratifikaci oběhu pro něho nehrálo žádnou roli. Klímův výběr konkrétního genologického modelu se řídil kritériem přínosu daného vzoru při jeho využití coby prostředku transferu filozofických ideí. Čím byl tento vzor „zkostnatělejší“ a standardnější, tím snáze podléhal významotvorným postupům. Upřednostnění filozofické vrstvy totiž vyvolává nutnost redukovat vrstvy ostatní, hlavně ty, které příliš přitáhly pozornost čtenáře a nutily ho vyhledávat a analyzovat novátorské konstrukční postupy. Pokud dostal čtenář do ruky text, který byl z pohledu vývoje syžetu „předvídatelný“, soustředil se na jeho filozofické poslání, eventuálně si všímal mechanismů stírání diskursů. Klíma explicite propagoval závislost konstrukčních řešení na různých „hotových“ a precizně popsaných poetikách a predilekci jejich mísení a vrstvení. Zároveň zdůrazňoval tendenci k „intenzifikaci efektů“ a exponování „oficiálně proskribovaných“ tematických okruhů a etických i názorových stanovisek, což je pro jeho tvorbu příznačné.

• Details
• Contents