Neruda ze dvou úhlů: věda a škola
Neruda from two angles: science and school

Summary/Abstract: V úvodním textu této debaty zůstala stranou pozornosti podstatná rovina dnešní nerudovské recepce, totiž školská literární výuka. Začněme letmo obecninami. Jen pohled do Rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia, vypracovaného Výzkumným ústavem pedagogickým (srov. balada et al. 2007), podřizuje literaturu pojmům jazyk a komunikace, a redukuje tak komplexnost literárních textů na pouhou pomůcku k dosažení utilitárních kompetencí, k čemuž mají být prostředkem blíže nedefinované a nezávazné „hovory a úvahy“. Osnovy jednotlivých škol pak nutně redukují celkový rozsah české literární kultury a snaží se užívat především texty, se kterými si studenti nemusejí příliš lámat hlavu. A také je to musí bavit. Zkoušení faktografie může jistě být na nic, zcela faktografii a chronologii míjet je ale také na nic. Literární historie je přece jen právě historií: řadě textů nelze porozumět bez dobového kontextu, sázet jen na „hluboký čtenářský prožitek“, jak činí Rámcový vzdělávací program, je mylné. Kupříkladu josefínské reformy také dnes nebudeme „hluboce prožívat“, ale měli bychom jim rozumět v dobových souvislostech. A totéž si dovoluji tvrdit třeba o Nerudově žurnalistice nebo dramatu, které také dnes povětšinou nebude veřejnost spontánně číst pro potěšení. Memorování básní je pak něco jako rákoska nebo školský karcer. A lyrice se přece „vůbec nerozumí“. Výsledkem je degradace maturity, ke které si student může zcela náhodně vybrat pouhých dvacet textů. Bylo by zajímavé zjistit, zda a v jaké míře se do oněch výběrů dostává Neruda. Je ale pravděpodobné, že jeho absence bude ukázkovým argumentem v kruhu. Neučme ho, když „je to nezajímá“.

• Details
• Contents