Moderní literatura a zkušenost
Modern literature and experience

Summary/Abstract: Teze o „pádu“ či krizi zkušenosti v éře moderny — poprvé zformulovaná pravděpodobně Walterem Benjaminem (1979), a poté opakovaně potvrzovaná, mj. Theodorem W. Adornem, Hannah Arendtovou, Giorgiem Agambenem — nepochybně výstižně poukazuje na klesající význam a marginalizaci tradičního pojetí zkušenosti pro moderní dobu a modernisticko-avantgardní literaturu a umění. Je však třeba si uvědomit, že se tato teze nevztahuje (omezíme-li se zde na oblast literatury) k četným a rozmanitým tradicionalistickým variantám praktikování literatury ani k dynamicky se rozvíjející populární (masové) literatuře, a stejně tak — což bude předmětem následujících úvah — k jiným (zejména novým) formám zkušeností, jejichž uskutečnitelnost a potřeba artikulace na sebe soustředily pozornost a kreativitu nejvýznamnějších autorů moderní literatury. Pokud se však v prvních dvou zmíněných případech (tj. tradicionalismus a populární literatura) dříve vypracované způsoby artikulace (tradičně pojaté) zkušenosti staly součástí repertoáru ustálených literárních konvencí a atributem stereotypně chápané fikcionality, ve třetím případě se ocitáme ve zcela nové situaci. Rozmanitost nových, zprvu „bezejmenných“ zkušeností znepokojujících svou jinakostí vedla nejen k pokusům o jejich absorpci, uchopení a vyjádření literaturou, ale zapříčinila též změnu pozice samotné zkušenosti (na ose jazyk umění — realita) a v důsledku toho vyvolala proměnu literatury (v každém případě jejího moderního pojetí a rozvíjení).

• Details
• Contents